|
Zajímavosti z naší obce
Mlýny a mlynářská činnost v Bohutíně
Mlýn Achač
Mlýn býval v Bohutíně a měl číslo
popisné 22. Dne 10. dubna 1764 byl mlynář Dominik Achač (Achatz),
mlynář z Prachatic, přijat za měšťana příbramského a téhož roku
koupil mlýn od Jiřího a Terezie Dresslerovských za 2700 zlatých.
Rod Achačových jeden čas vlastnil čtyři bohutínské mlýny a
požíval v Příbrami a okolí nemalé vážnosti. První mlýn byl nade vsí,
kde se říkalo Na mlýníšťatech. Za Dominikova bratra J. Achače ještě
sloužil, ale za jeho nástupců upadal, až zanikl a zbyla po něm jen
pouhá chaloupka.
Pod starým kostelíčkem na začátku vesnice byl druhý bohutínský
mlýn, zvaný Achač hořejší. Byl z kamene, větší, jednopatrový,
pokrytý taškami.
Třetí bohutínský mlýn byl Achač dolejší. Stavení stálo ve vsi,
bylo rozlehlé, rázovité, pěkně upravené a na počátku 20. století se
tam dokonce pořádaly taneční hodiny. Zároveň u tohoto mlýna byla
pila. V roce 1872 ty ještě mlynařil Antonín Šolle, ale 29 července
1874 mlýn koupili Karel a Marie Achačovi. Od 4. července 1900 jej
napolovic vlastnili Václav Achač a jeho žena Marie. Stejným dílem
jej 7. února 1931 postoupili svým dětem Václavu a Marii.
Čtvrtý mlýn v Bohutíně, kde mlynařili Achačovi v letech 1865-98,
se jmenoval U hamru a patřil Emanuelovi, který se o něj od roku 1867
dělil s manželkou Annou.
Mlýn byl ovšem staršího data. Už v roce 1705 jej obec Příbram
vyměnil s Martinem Fialou za mlýn Kolenáčovský. Při této transakci
se mlýn U Hamru stal svobodným. V roce 1714 byla u mlýna zřízena
obecní papírna. V té době, od roku 1728 tu mlynařil Ondřej Brož. Pak
sem tedy přišli Achačovi a po nich, od 15. září 1898, Antonín Žák a
jeho žena Kristýna. Dne 4. září 1907 koupil mlýn U Hamru - zvaný též
Vokačovský nebo Bláhovský - C.K. horní erár, a to jak s obytnými i
hospodářským stavením, tak s pozemky, zahradou, pastvinami, mlýnskou
strouhou a se vším mlýnským zařízením za 17 000 K. Od srpna 1921
mlýn vlastnil československý stát. V roce 1928 byl mlýn zbořen.
Proč, to není uvedeno. Mlýn měl tehdy dvě složení na vrchní vodu,
přitékající od mlýna č.p. 22 v Bohutíně.
Mlýn Kleinert (Suchomelův)
Byl to mlýn v Bohutíně čp. 1, který
stával proti starému cechovnímu domu a pod dolem Hůrka. V
souvislosti s tímto mlýnem se roku 1541 připomíná, že byla znovu
zadána stará dědičná štola Jan u Suchomelova mlýna, roku 1542 ve
stejných místech existence mlýna na bývalé šachtě sv. Barbory a rok
nato postoupení určitých vodních práv mlynáři.
Z novější doby víme, že od 18. března 1870 vlastnili mlýn
Kleinert na základě výměnné smlouvy Matěj a Marie Pečení. 14. května
1894 jej zdědil jejich syn Josef s manželkou Terezií, po jejíž smrti
patřil celý mlýn vdovci po ní. Když se Josef 7. listopadu 1905
oženil podruhé, byla polovina mlýna přiřknuta jeho ženě Emilii.
Dne 13. května 1913 mlýn koupili Václav a Marie Kleinertovi -
odtud jméno mlýna. V té době měl mlýn dvě složení, jedno vodní kolo
a pilu. Užíval vodu z Litavky, tj. Lázského a bývalého Žofínského
rybníka, která přicházela od mlýna čp. 30. Dne 9. října 1926 byla
instalována turbína, to znamená, že bylo z pohonu vyřazeno vodní
kolo. Rozdíl horní a spodní vody u mlýna činil 5,1 metru.
Dále na mlýně hospodařili Drmlové, Tecaurové a Teskové.
|
